Dvojitá rozkoš: Dva póly obrazu

Fotografie vstoupila do dějin obrazu s drzostí, jaká přísluší modrnímu vynálezu. Byla rychlejší než malba, přesnější než malířova ruka a lhostejná k hierarchii věcí. Se stejnou důkladností byla schopna zachytit lidskou tvář, záhyb šatů i bezvýznamný předmět v pozadí. Fotografii však nestačilo se malbě vyrovnat. Chtěla ji překonat v tom, co bylo po staletí její výsadou, v dokonalosti nápodoby skutečnosti.

Jenže přesnost není umění. Fotografie proto začala skrývat svůj mechanický původ a zdůrazňovat autorovu ruku. Inscenovala, rozostřovala, zeslabovala a domalovávala. Gumotisk, uhlotisk, olejotisk, bromolejotisk či platinotisk jí propůjčily měkkost kresby, hloubku grafiky a jedinečnost malířského díla. Paradox nového média byl na světě. Fotografie dokazovala svou svébytnost tím, že se podobala malbě.

Brzy však malbě odebrala jednu z jejích důležitých společenských rolí. Rodové galerie se zmenšily do rodinných alb a portrét, kdysi výsada vyvolených, se stal dostupnou součástí osobní paměti. Vzápětí se role obrátily. Fotografický snímek se proměnil v malířskou předlohu a spolu s ním vstoupily do malby nečekané výřezy, zaartované pohyby, neobvyklá perspektiva i náhoda světla. Fotografie se poučila od malby, jak proměňovat skutečnost. Malba se od fotografie učila pochybovat o tom, co oko skutečně vidí.

V postmoderním umění se tato výměna rolí změní ve složitou hru. Malířské dílo se stává předmětem citace, reinterpretace i apropriace. Fotografové přebírají jeho kompozici, motiv nebo charakteristické gesto; někdy se dokonce samotný obraz stává skutečným modelem umístěným před objektiv fotoaparátu. Rekonstruují se historické výjevy, inscenují živé obrazy a záměrně je poodhalována umělost výsledné scény. Digitální technologie pak dovolují spojovat nespojitelné, měnit těla i krajiny a vytvářet skutečnosti, které nikdy neexistovaly, ale přesto působí podivně důvěryhodně.

Výstava Dvojitá rozkoš sleduje tento dlouhý dialog, v němž si malba a fotografie neustále vyměňují své role. Jednou fotografie předstírá, že je malbou, podruhé malba přijímá chladnou přesnost fotografického pohledu. Pravda se setkává s fikcí, originál s reprodukcí a ruční gesto s technickým záznamem, aniž by bylo možné určit, komu patří poslední slovo.

Rozkoš z obrazu je proto dvojí. Je to rozkoš z podobnosti, v níž poznáváme svět, a zároveň rozkoš z proměny, která nás nutí o této podobnosti pochybovat.

Štěpánka Bieleszová

Vystavujúci autori:

Jolana Amazouz Moravcová, Pavel Baňka, Zdeněk Benda Janošec, Robert Bielik, Vladimír Birgus, Marie Blabolilová, Milan Bočkay, Klára Bočkayová, Klára Burianová, Roman Franta, Rudolf Fila, Daniel Fischer, Martin Gerboc, Vladimír Havlík, Martin Hlavica, Jozef Jankovič, Věra Janoušková, Václav Jirásek, Karolina Karwan, Ján Kekeli, Vladimír Kokolia, Milan Knížák, Běla Kolářová, Martin Kollár, Vladimír Kordoš, Ján Krížik, Petr Kvíčala, Ľuba Lauffová, Jiří Lindovský, Michal Macků, Petr Malina, Václav Malina, Pavel Mára, Jiří Másilko, Emila Medková, Marián Meško, Josef Mžyk, Boris Németh, Lucia Nimcová, Eduard Ovčáček, Rastislav Podoba, Rudo Prekop, Oskar Přindiš, Ivo Přeček, Dana Puchnarová, Peter Rónai, Dorota Sadovská, Rudo Sikora, Vojtěch Sláma, Maria Sliwa, Jiří Sopko, Ľubo Stacho, Tono Stano, Jiří Straka, Antonín Střížek, Ivo Sumec, Kateřina Sýsová, Adam Šakový, Jiří Šigut, Dušan Šimánek, Miroslav Šnajdr, Veronika Šramatyová, Miro Švolík, Antonín Tesař, Jiří Thýn, Štefan Tóth, Jaroslav Vávra, Stanislav Zippe, Vladimír Židlický, Peter Župník

Vstupné: 12€ (platí pre všetky výstavy v Dome umenia) / permanentka 19€

Výstava sa koná v rámci festivalu Mesiac fotografie 2026. Pozrite si kompletný program festivalu.